Spirituálové víkendy,

jsou nejžádanější a vedu je nejčastěji

Většinou mívají následující průběh:
v pátek večer první zkouška - trvá obvykle relativně dlouho. Vždy se snažím, abychom už na první zkoušce (třeba i s chybami) zazpívali všechny písničky, které jsem pro seminář vybral. Ony se ty rozpracované melodie totiž přes noc v hlavách uleží a v sobotu jde zkoušení mnohem lépe, než kdyby se s něčím mělo začínat jako s novou věcí. Proto se nám především rychlá (byť občas nepřesná) práce na páteční zkoušce vždy vyplatí.

V sobotu bývají zkoušky dvě nebo tři - podle toho, jestli je soustředění na nějaké chatě a sbor má celý víkend volno, nebo jestli je seminář ve městě a zpěváci musí v sobotu dopoledne do práce. Během sobotních zkoušek (zkoušky trvají obvykle dvě až tři hodiny a jsou odděleny hodinovou pausou) písničky dostudujeme a i si pohrajeme s detaily a sborovým zvukem. Obvykle jdeme spát velmi unaveni.

V neděli je nejlepší je, když můžeme naše písničky zazpívat na mši a když ta mše nezačíná moc brzo. Před mší totiž potřebujeme kromě rozezpívání i všechny písničky znovu zopakovat, takže nedělní ranní zkouška by měla trvat alespoň hodinu a půl (raději dvě). Proto si musíme v neděli někdy i trochu přivstat A to bývá obvykle jediný nepříjemný moment semináře.

Pro semináře se snažím se vybírat takové písničky, aby obtížností odpovídaly vyspělosti sboru. Většinou vyberu 6 písniček, z nichž jsou dvě velmi lehké a jedna trochu těžší. Pokud jde práce dobře, stihneme všechno, někdy stihneme jen 5 písniček a tu těžší nakonec na veřejnosti nezpíváme.
Semináře se někdy konají u "stabilního" sboru. Ten si pak písničky, které se stálým sbormistrem vybereme a které na semináři nastudujeme, obvykle ponechá v repertoáru. V takové situaci je pak ideální, když stabilní sbormistr svůj sbor na víkend předem trochu připraví. Práce jde pak mnohem rychleji a dostaneme se od not víc k muzice. V extrémních případech stihneme dokonce udělat i koncert. (Někdy jsem pozván přímo jako hostující sbormistr a je mi i dovoleno zasahovat do skladeb, které sbor již dříve nastudoval, případně je i na koncertě dirigovat).

Na seminářích se neustále snažím spojovat hlasovou výchovu sboru přímo se zpívaným repertoárem. Na zvuk sboru kladu poměrně vysoký důraz a není mi líto obětovat práci se zvukem velkou část zkouškového času. Jsem přesvědčen, že když zvuk sboru není pěkný, nemohou být pěkné ani písničky.

Mé semináře zaměřené na studium nějakého repertoáru tak velmi těsně hraničí se semináři zaměřenými čistě jen na hlasovou výchovu sboru.

Vyspělost sboru pro mne důležitá není. Umím přizpůsobit nároky semináře jak začátečníkům, tak i pro vyspělý sbor připravit zajímavou práci. Problémy nastávají jen když se na semináři sejdou absolutní začátečníci s velmi pokročilými zpěváky. Zde se pak kompromisy hledají těžko.

Naopak je pro mne velmi důležité, aby se podařilo nechat ostych doma, překonat strach z vlastního projevu a aby atmosféra na zkouškách byla šťastná a tvůrčí. Abychom si s radostí a opravdu uvolněně zazpívali. Většinou se to na semináři povede a když mám navíc ještě pak po čase příležitost zjistit, že účastníci zpívají "naše" písničky uvolněně a s radostí i nadále, jsem ze své práce velmi šťastný.